Veřejné slyšení v Senátu ČR o současném životě Lužických Srbů

Veřejné slyšení o Lužických Srbech v Senátu ČR – referuje předseda Domowiny Dawid Statnik

Dne 27.2.2018 probíhalo v Senátu ČR veřejné slyšení o současném životě Lužických Srbů, vzdělávacím systému, jedinečnosti jazyka a problematice povrchové těžby uhlí v Lužici; proběhlo po několikaletém společném úsilí Společnosti přátel Lužice (z Prahy) a svazu spolků lužicko-srbských organizací Domowina (z Budyšína) a Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Využily jsme s paní Vančatovou pozvánky a zúčastnily se jednání. Mohly jsme nahlédnout pod pokličku současného školství v Lužici, seznámit se s jeho problémy a dozvědět se o možnostech podpory a udržení tohoto jazyka na školách, rozvoji kulturní i národnostní autonomie Lužických Srbů.

Jazyk je nejsilnější, nikoliv jediný identifikátor příslušnosti k lužickosrbskému národu. Existuje však mnoho faktorů, které ohrožují jazykovou situaci, zejména odliv obyvatelstva a také jeho postupná asimilace s německy mluvícím okolím; díky transformaci jazykových prostorů se lužická srbština postupně ztrácí. Nehovoří se jí dnes již po celé Lužici, ale existují pouze jazykové ostrůvky. Proto je potřeba zachovat a rozšiřovat místa, kde se ještě zejména hornolužická srbština užívá, umožnit a podporovat její užívání v každodenní i odborné komunikaci. Bohužel tolik štěstí neměla dolnolužická srbština (jíž hovořilo cca 15 % z celkové populace Lužických Srbů, žijících zejména na území dnešního Braniborska), kde v podstatě jsme přímými svědky zániku tohoto jazyka.

Čechy a Lužické Srby váže přátelství trvající staletí. Kontakty Lužických Srbů s Českou republikou jsou mnohostranné, probíhají také  na půdě parlamentu, senátu a vlády, stejně jako na úrovni obcí a občanských sdružení. Společnost přátel Lužice je asociovaný člen Domowiny. Též náš spolek SAL Liberec se snaží o prohlubování spolupráce s Lužickými Srby; a  to zejména v kontextu našeho regionu Libereckého kraje i Liberce samotného, poznáváním historie, kultury a zvyků této menšiny, snahou o znovu navázání  a prohlubování již dříve existující spolupráce mezi našimi regiony.

Lužičtí Srbové mají díky historickým souvislostem a neexistenci vlastního státního celku  status  „českých krajanů žijících v zahraničí“. Již téměř  dvacet  let je vyvíjena iniciativa pro získání  podpory pro vysílání českých učitelů do lužickosrbských škol, kteří by díky blízkosti našich slovanských jazyků pomáhali udržet a rozvíjet zejména hornolužickou srbštinu, a to nejen v několika dvojjazyčných mateřských a základních školách. Bohužel, díky mnohým zejména administrativním a byrokratickým překážkám jak na české, ale zejména saské straně, se do Lužice za dvě desetiletí podařilo vyslat pouze dva české pedagogy.

Nejen proto se také náš spolek připojuje k Domowině v podpoře evropské občanské iniciativy ,,Minority SafePack“. ( Jedná se o snahu shromáždění mnoha podpisů a oslovení Evropské komise, aby se více angažovala v právech „vlastních“ menšin.)

Nejnovější snahou našeho spolku je (i v souvislosti s výše uvedeným tématem a blížícím se sedmdesátým  výročím) vznik dokumentu o historii dvou tříd Lužických Srbů působících v rámci libereckého gymnázia v letech 1949-1950. Lužicko srbské gymnázium byl projekt, který umožnil vzdělávání v rámci českých gymnázií (v České lípě, Varnsdorfu a Liberci) několika desítkám lužických dětí v prvních pěti poválečných letech. Z jeho někdejších studentů se stali významné osobnosti novodobé lužické inteligence.