Vánoční Lužice (Herrnhut, Budyšín), 9. prosinec 2016 – Societas Amicuum Liberec (SAL), z.s.

První z exkurzí, kterou jsme zahájili 9. prosince 2016 poznávání našich sousedů, byla nám tolik blízká Horní Lužice; vydali jsme se vlastně spíše více, než méně, v podstatě domů. Důvodem pro její přípravu byl vřelý zájem o podzimní výstavu lužickosrbských krojů a přednášky o Lužických Srbech a stopách Slovanů v Lužici, které se uskutečnily v KVK v Liberci, na nichž jsme se organizačně spolupodíleli.

Několik staletí jsme byli součástí jednoho království. Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV. utvářeli naši společnou společnou historii. A právě centrum Horní Lužice – Budyšín a jeho Svatováclavský vánoční trh byl naším cílem. Ještě než jsme se však vydali proti běhu času romantickými uličkami perly nad Sprévou proslavené 17 věžemi a více než tisíciletými dějinami, zavítali jsme do městečka Herrnhut. A opět jsme se cítili jako doma. Vždyť zakladateli byli moravští pokračovatelé Jednoty bratrské, protestanští exulanti, kterým zde počátkem 18. století hrabě Zinzendorf nabídl svůj pozemek pro založení jejich nového sídla, a tak vznikl Ochranov (německy Herrnhut), dodnes celosvětové centrum Jednoty bratrské. A protože Vánoce již klepaly na dveře, samozřejmě, že naše první kroky vedly do manufaktury, jejíž výrobky městečko proslavily doslova po celém světě – Herrnhutské hvězdy, ve světě známá jako Moravian Star.

Počátkem 19. století při hodinách matematiky a geometrie se v ochranovském internátu studenti učili konstruovat archimedovské mnohostěny. Tak vznikl i základ hvězdy, který tvoří tzv. rombokubooktaedr. Má 26 stěn, z nichž 18 jsou čtverce a 8 rovnostranné trojúhelníky. Hernhutská (ochranovská) hvězda má paprsků pouze 25, horní chybí, na jeho místě je připevněna žárovka či háček na zavěšení. Ochranovské hvězdy krášlily prostory internátu, jeho návštěvníci si je tak oblíbili, že se brzy rozšířily do celého Saska i zahraničí, a to i díky misijní a charitativní činností Moravské církve. Moravská hvězda se vyvěšuje od začátku adventu až do Tří králů i v západní Indii, Grónsku, Surinamu, Labradoru, Americe, jižní a východní Africe, Ladaku i části Skandinávie. V Lužici i Sasku v adventním čase těžko budete hledat obydlí, kde by chyběla alespoň miniaturní rozzářená hvězdička.

V manufaktuře Herrnhuter Sterne jsme si dokonce mohli vyzkoušet, jak se hvězda vyrábí, rozhodně to není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. I film (a v češtině!!) o historii původně malého hornolužického českého ostrůvku i hvězdy samotné byl velmi poutavý. Návštěva místního muzea, kde probíhala výstava betlémů a krušnohorských pyramid – tradičních symbolů vánoc byla také vydařená a navíc v nevlídném počasí i příjemná.

Pak již následoval přejezd do hlavního města Lužických Srbů – Budyšína. Uličkami, po kterých nejen obrazně, ale doslova procházely dějiny, jsem obdivovali nejvýznamnější památky: Dóm sv. Petra, ruiny Nikolaikirche a je obklopující podmanivý hřbitůvek, kde odpočívají nejvýznamnější osobnosti Lužických Srbů (lužickosrbský „Slavín“), budyšínský hrad Ortenburg, Starou vodárnu, Muzeum hořčice i malebnou stezku pod hradbami vedoucí nad Sprévou. A samozřejmě v podvečer i patrně nejstarší vánoční trh v Evropě. Není tak velkolepý jako v drážďanský, ale má své kouzlo a svařáček i bratwurst zde chutnaly také výborně.

Byli jsme napnutí, jaký ohlas mezi našimi účastníky první exkurze bude mít. Horní Lužice stejně jako Dolní Slezsko nabízí mnoho zajímavých míst, která stojí za to vidět, a u nás, v kotlině pod Ještědem, moc známá nejsou; tím spíše vazby, které nás s nimi spojují. I přes nepříliš vlídné podzimní počasí jsme směle mohli říci, že naše očekávání byla překonána. Naše vize vyústily na podzim roku 2016 v založení spolku Societas Amicuum Liberec (SAL), z.s. , který byl následně zaregistrován počátkem roku 2017. Nová, již spolková putování, ale také přednášky, výstavy a další aktivity v regionu našich sousedů v trojzemí (ale vlastně díky Lužickým Srbům ve čtyřzemí), dnes zvaném Euroregion, mohly začít.