Místní kultura (27. listopadu 2018)
Inspirativní brožura libereckého spolku nabízí patnáct výletů v okolí Jizerských hor a Ještěda
autor: Milan Turek
http://www.mistnikultura.cz/inspirativni-brozura-libereckeho-spolku-nabizi-patnact-vyletu-v-okoli-jizerskych-hor-a-jesteda
Místní kultura (18. října 2018)
Liberec hraje prim ve vztazích k Lužici
LIBERECKÝ KRAJ: V Euroregionu Nisa na severu Čech žijí vedle Čechů, Němců a Poláků také občané slovanské menšiny Lužičtí Srbové. Povědomí o této skupině ve veřejnosti je podle výzkumu studentek Francisky Diesnerové z Budyšína a Stefanie Sydoffové ze Zhořelce velmi malé. V jejich studentských pracích svou znalost potvrdilo jen patnáct procent obyvatel Liberecka. Zlepšit názory Čechů na obyvatele Horní Lužice se v poslední době daří liberecké knihovně a spolku SAL (Societas Amicuum Liberec). Ojedinělé méně úspěšné snahy jednotlivců jsou dnes přeměněny v systematicky plánované akce.
Na Liberecku udržoval po léta kontakty s Lužickými Srby Eduard Hošek, ale šlo spíše o zájezdy a přednášky. Přes osobní kontakty František Vydra z Chrastavy rozšiřoval informace o Lužici velmi intenzívně. O Lužici sepsal knihu „Tonoucí ostrovy.“ Především však liberecká knihovna pořádala přednášky a výstavy buď z vlastní iniciativy nebo z iniciativy příznivců Lužice.V poslední době se společně s knihovnou věnuje už pravidelným vztahům s Lužicí spolek SAL, který připravuje systematicky plánované akce počínaje výstavami, zájezdy, četnými články a přednáškami o Lužici. Oba subjekty navázaly přímý kontakt s vrcholovou organizací Lužických Srbů Domowinou. Jednou z velmi úspěšných akcí v poslední době byla výstava lužicko-srbských krojů s přednáškou o Lužici manželů Moniky a Bernhardta Cyžových. Knihovna představila i drama Wodný muž.
V příštím roce liberečtí připomenou sedmdesáté výročí studia lužicko-srbských studentů na tamějším gymnáziu Rokem Lužice. Hlavním organizátorem je spolek SAL, který koordinuje výstavy v muzeu, galerii, městském úřadě a knihovně, dále koncerty a závěrečnou konferenci v roce 2020. Mimořádnou událostí Roku může být balet Krabat v provedení Ondřeje Vinkláta na scéně libereckého divadla.
Již dnes se může spolek chlubit zájezdy svých členů a příznivců na vánoční trh do Budyšína a během Velikonoc. Na jeho kontě je také výstava Via sacra. Snímky duchovních památek zachytili na fotografiích členové spolku na svých cestách po Lužici. K výročí gymnázia se uskuteční konference v Hejnicích a bude vydán sborník s příspěvky ještě dosud žijících absolventů gymnázia.
K předpokládanému většímu zájmu čtenářů knihovna „rozšíří akvizici lužicko-srbské literatury především s lužicko-srbským nakladatelstvím Ludowe nakladnistwo Domowina, nově zprostředkuje i Serbske Nowiny. „Pokusíme se rozšířit i materiály vhodné pro návštěvníky Lužice. Určitě zorganizujeme zajímavé přednášky i výstavy a přejeme si, aby z Lužice byly k nám návštěvy četnější. I díky spolku SAL budou styky s Lužicí podstatně bohatší,“ dokládá ředitelka knihovny. Liberec se tak stane na severu vedle České Lípy a Varnsdorfu místem, které nejenže seznámí Čechy s Lužicí, ale nabídne i slovanské menšině Lužických Srbů pomocnou ruku při rozvoji a propagaci jejich kultury u nás. Stane se tak na severu místem nejčastějších kontaktů a pořádání společných akcí.
A jak tyto aktivity vnímají ti, kterých se týkají – Lužičtí Srbové? „W sewjernych Čechach mamy hižo mnoho lět dobrych přećelow. W poslednim času je so nam poradźiło wuwiwać sylniše zhromadne dźěło, kaž na př. z přednoškami, wustajeńcami a ekskursijemi. Domowina kooperuje při tym z Libereckej knihownju a towarstwom SAL. Tuchwilu přihotujemy dźiwadłowe předstajenja a koncerty. Tole wobohaćuje mjezsobne kulturne žiwjenje,“ uvedla Claudia Knobloch z Budyšína.
autor: Milan Turek
http://www.mistnikultura.cz/liberecky-spolek-sal-z-s-usiluje-o-posileni-evropskych-tradic
______________________________________________________________________________
Srbské noviny (10. října 2018)
Článek o návštěvě Spolku příznivců Lužickosrbského muzea z Budyšína v Liberci
Srbske nowiny 102018
autor: Annett Brězanec
Čeští senioři byli fascinováni litevským pobřežím
(překlad článku z litevského deníku „Pobřežní novinky“ 5. června 2018)
Celý týden prožila 30 členná turistická skupina seniorů z českého města Liberec na litevském pobřeží, ubytována byla v místním wellness komplexu, při návratu domů navštívila také naše město Kretingu.
Vedoucí skupiny Jana Vančatová „Pobřežní novinkám“ řekla, že Češi byli fascinováni krásou pobřeží Litvy a pohostinností našich lidí. V Litvě hosté navštívili jako první Vilnius a Trakai, jejich cesta poté vedla k moři, kde se nejen mohli rekreovat v hotelu „Atostogu parkas“, ale také se seznámit s Klaipėdou, Kintai, Liepājou, navštívili také japonskou zahradu u Mažučiu.
„Návštívila jsem již Litvu po několikáté, zejména mě okouzlilo vaše moře, krajina s dunami a borovicemi. Jsem nadšený fotograf, a tak jsem před několika lety po návratu z pracovních cest do vašeho regionu uspořádala několik přednášek a výstavu fotografií o Palanze, Klaipedě, Nidě a jejich okolí. Protože jsem zároveň členkou spolku, jehož členy spojuje zájem o historii, přírodu a cestování, mé vyprávění a fotografie vzbudily zájem u našich příznivců a seniorů, kteří projevili zájem k vám přijet a vidět vše na vlastní oči. V současnosti nejen mezi starší generací Čechů je velmi nízká povědomost o pobaltských zemích, někdy dokonce ještě zazní i názor, že Litevci, Lotyši, Estonci – bolavý bod postsovětských zemí, stále mluví rusky a jsou stále ve sféře zájmů bývalého sovětského vlivu. Jejich názory se jistě výrazně změnily touto cestou; někteří se chtějí opětovně vrátit, a to je ta nejlepší reklama a ocenění Litvě, Palanze i pobřeží.“ uvedla J.Vančatová.
Turisté byli překvapeni i tím, že v květnu u nás nenalezli ani skandinávský chlad, ale sluncem zalité moře a pláže, které na návštěvu z Čech zapůsobily velmi silným domem, i proto, že jejich město se nachází v horách a moře nemají.
Po návratech z výletů se senioři mohli osvěžit koupáním v bazénech ve wellness hotelu „Atostogu parkas“. Vedoucí skupiny věří, že jejich návštěva byla „první vlaštovkou“ na našem pobřeží. V ubytovacím komplexu zaujala Čechy také typická litevské kuchyně; věří, že vzájemná spolupráce bude i v budoucnu pokračovat.
Obchodní poradce pracující pro „Atostogu parkas“ Raimundas Vaitiekūnas řekl, že vztahy s městem Liberec v České republice a paní Vančatovou byly navázány již před mnoha lety. Budování takovýchto „mostů“ je zásadní pro turistiku v rámci Evropy. Nyní, s cílem rozvíjet turistickou infrastrukturu, se naše země snaží navázat spojení také s Nizozemskem, Dánskem a dalšími zeměmi.
http://www.pajurionaujienos.com/?act=exp&sid=17190
______________________________________________________________________________
Dopis paní Ilony Volfové (2. prosince 2017)
Ráda bych poděkovala paní Ing. Janě Vančatové za velmi záslužnou činnost spolku SAL – ,, Poznej svého souseda ,, za její nadšení a plné nasazení, schopnost poutavě vyprávět o místech, která jsou nám blízká historicky i lidsky víc než si uvědomujeme.
S Lužicí ( dnešním Saskem ) i Dolním Slezskem ( dnes Polsko ) nás pojí úzké vztahy již z dob prvních Přemyslovců a Piastovců a to nejen díky vzájemné sňatkové politice, ale i díky příbuzenským nesvárům a výbojům na obou stranách. Za vlády Lucemburků se pak obě Lužice i Slezsko staly trvalou součástí Zemí koruny České. Na každém kroku na nás dýchne česká historie. Třeba na Chojníku, pevnosti Boleslava II. Malého se neubráníte vzpomínce na jeho neteř a dědičku Annu Svidnickou českou královnu a římskou císařovnu. Jan Lucemburský Chojník vojensky nepokořil, jeho syn Karel IV. však diplomaticky sňatkem s Annou svidnické vévodství získal. Annina praprababička, česká princezna Anna Přemyslovna a vévodkyně Vratislavská založila klášter v nedalekém Křešově, kde jsou svidničtí vévodové pochováni. Téměř 400 let bylo Slezsko součástí českého království. Po roce 1740 tuto krásnou a bohatou zemi natrvalo ztratila Marie Terezie ve válkách prusko – rakouských. O obě Lužice se zmenšilo české království již po roce 1627, když tyto země v době 30 – ti leté války císař Ferdinand II. postoupil saskému kurfiřtovi. Nicméně obchodní, kulturní i politické vazby mezi tehdejší habsburskou monarchií a těmito zeměmi trvaly v různé kvalitě nadále.
Ale nejen historií je živ člověk. Vraťme se ještě na Chojník za krásného zářijového dne. Ani exponovaný výstup s velkým převýšením naše turisty neodradil. Odměnou byly fantastické výhledy z okrouhlé věže této zříceniny jak na pásmo Krkonoš s impozantní dominantou Sněžky tak na strmé srázy Sněžných jam. Pod námi se rozkládala rovina s rybníky a vodními nádržemi až k Jelení Hoře. Krásnou tečkou pak bylo vystoupit v Kowarech na miniaturní vrchol Sněžky a dívat se do dáli na ten skutečný vrchol. Toto je krásná ukázka jak promyšleně a vtipně jsou spojovány lokality a vybírány náměty na další putování za poznáním sousedů. Velmi kladně hodnotím neuspěchanost a pohodovost – dostatek času na prohlídky památek, fundovaný výklad i čas na občerstvení těla tak, aby bylo možno vstřebat všechny zážitky. A navíc si je pak znovu osvěžit na internetu, kde je každý výlet zdokumentován.
Nedávno proběhla v liberecké knihovně spolkem SAL pořádaná pěkná přednáška ,, Via Sacra ,,. A už se těším na další zimní setkání, kde si minulou sezónu připomeneme. Budeme se těšit na další skvělé výlety v roce 2018 a přeji spolku mnoho krásných společných chvil na cestách za poznáním i zábavou. Paní Ing. Vančatové a všem, kdo se na této zasloužené činnosti podílejí, vřelé díky.
Ilona Volfová
Místní kultura (29.11.2017)
Liberecký spolek SAL z. s. usiluje o posílení evropských tradic
Bjarnat Cyž dovede zahrát nejen na dudy, kytaru, ale i krásně zazpívá. (@ Milan Turek)
ČR: Slovanská vzájemnost a historické souvislosti v životě národů Čechů, Lužických Srbů a Poláků na území Horní Lužice a Slezska byly v různých obdobích po více jak půl druha tisíce let narušované a obnovované, v současnosti mají stále nevýraznou podobu. Uvědomování svébytnosti národa lze v současnosti a v souvislosti s příchodem migrantů vidět jako obranu proti ztrátě tradic, udržení evropského a demokratického myšlení a tím i udržení státnosti, kterou budovali naši předkové celé tisíciletí.
O posílení evropských tradic usiluje nově založený spolek SAL /Societas Amicuum Liberec/.
Po léta bylo na severu Čech pouze několik osobností, jejichž zásluhou nebyly vztahy národů přetrhány, ale nijak zvlášť se v širším měřítku nerozvíjely. Obzvláště výjimečnou zásluhu na udržení vztahů s Lužickými Srby mají varnsdorfský básník Milan Hrabal, českolipský historik Ladislav Smejkal a chrastavský František Vydra. O rozvíjení vzájemného poznání se pokusili i další občané, ale bez většího úspěchu. Z individuální aktivity několika libereckých občanů vzniká postupně od roku 2015 společnost, která institucionalizovaná může intenzivně rozvíjet vztahy Slovanů na území Německa, Polska a České republiky, případně i v dalších zemích. Spolek SAL z. s. cílí své aktivity především do oblasti kultury a cestovního ruchu.
Kdybychom měli hodnotit znalost pohraničního území a života, pak Lužičtí Srbové severní Čechy znají podstatně lépe než Češi Lužici. Podle šetření studentů zhořelecké univerzity Francisky Diesner a Stefanie Sydow (bakalářské práce 2013 a 2014) potvrzují, že pouze 15 % Severočechů má povědomí o životě slovanského národa v Sasku. Významnou událostí byla také týdenní stáž manažera cestovního ruchu Jens-Michaela Bierkeho z budyšínského informačntho centra v libereckém turistickém centru v Horním Hanychově.
Úzká spolupráce nově založeného libereckého spolku SAL z. s. s lužicko-srbskou Domowinou se projevila na veřejnosti za velmi krátkou dobu s nebývalou intenzitou. Výstava krojů Lužice s přednáškou manželů Moniky a Bjarnata Cyžových byla oceněna jako počin roku. O propagaci výstav a organizaci zájezdů do Lužice inspiruje členy a příznivce spolku především Jana Vančatová, která v Liberci vede Komisi kultury a cestovního ruchu.
Zájem veřejnosti byl i o přednášku Jense Bierkeho z Budyšína o místech, kde Lužičtí Srbové žili v minulosti. Přednášky o Lužici si vyslechli nejen zájemci v Liberci, ale i v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Lázních Libverda nebo v České Lípě. Vyšla i celá řada článků o Lužici v různých médiích a byly navázány úzké přátelské vztahy. Zájezdy na vánoční trh do Budyšína, na velikonoční jezdce, do lužických parků a na území Dolního Slezska v Polsku byly neméně úspěšné.
Cílem spolku SAL z. s. je usilovat o rozvoj vztahů slovanských národů, nejen na území Lužice, ale i v Polsku, případně i v jiných zemích jako je např. Litva. K tomu hodlá spolek využít nejrůznějších metod spolupráce především se spolkem Domowina. Mezi ostatními aktivitami podpoří také činnost pražského Spolku přátel Lužice. V domácím prostředí pak spolek uvítá zájemce o aktivní účast při organizování akcí v programu rozvoje vztahů, kde půjde především o rozšíření spolupráce v oblasti kultury a cestovního ruchu.