Header Image - Societas Amicuum Liberec (SAL), z.s.

,, Via Sacra ,, přednáška s výstavou fotografií

Share Button

20. října 2017 spolek SAL  za podpory KVK v Liberci uspořádal přednášku o VIA SACŘE s podtitulem Cestování  bez hranic. Zájem veřejnosti o přednášku pana doktora Dudecka ze Žitavy, jednoho ze zakladatelů této poutní cesty, byl  až nečekaný, ve velkém sále knihovny se sešlo okolo čtyřiceti posluchačů. Na přednášku v Krajské vědecké knihovně v Liberci navázala i vernisáž doprovodné výstavy regionálních fotografů s názvem VIA SACRA – Cestování bez hranic, přibližující 16 zastavení jedinečných sakrálních památek ,,Svaté cesty,,  Euroregionu Nisa.

„VIA SACRA“ je nová turistická stezka po starém kulturním regionu. Vede po jedinečných sakrálních stavebních dílech a uměleckých pokladech rozmístěných v Trojzemí  Německa, Polska a České republiky. „Svatá cesta“ prochází Horní Lužicí, Dolním Slezskem a severními Čechami využívajíc staré obchodní a poutní stezky, starý kulturní okruh v srdci Evropy. Celé jedno tisíciletí v dějinách evropské kultury a víry se touto cestou stalo živým a stojí za poznání. Sakrální architektura a umění na evropské úrovni, legendy, události a osobnosti dokládají soužití lidí nalevo a napravo od Nisy. 16 zastávek cesty VIA SACRA tvoří jedinečné pojítko sakrálních pokladů, jež vedou napříč zeměmi.

Poutavé vyprávění jednoho ze zakladatelů VIA SACRY v našem Trojzemí, pana doktora Dudecka, nás zavedlo do úctyhodných kostelů, klášterů, které dodnes slouží svému účelu, kaplí a dalších míst víry, do světa zbožnosti a vzdělanosti, vnitřního klidu a duševní harmonie.

Prostřednictvím „VIA SACRY“ dochází k oživení tisícileté historie středoevropské kultury a zbožnosti. Sakrální architektura a umění, legendy, události a osobnosti evropské úrovně svědčí o staletí dlouhém soužití Němců, Lužických Srbů, Poláků a Čechů na území po obou stranách řeky Nisy.

Velké poděkování za přednášku patří nejen panu Dr. Dudeckovi, ale také paní ředitelce knihovny Konvalinkové za možnost jejího uspořádání, rovněž i doprovodné výstavy fotografií. Díky za překlad panu Turkovi.

Příznivcům našeho spolku zároveň můžeme slíbit, že za poznáváním dalších zajímavých míst a sakrálních památek poutní cesty VIA SACRA se s námi budou moci vydat i  v roce 2018.

Rádi bychom také v roce 2018 pokračovali z popularizací VIA SACRY i v dalších institucích  a městech Libereckého kraje i mimo něj.

Share Button

Dopis paní Ilony Volfové

Share Button

Ráda bych poděkovala paní Ing. Janě Vančatové za velmi záslužnou činnost spolku SAL – ,, Poznej svého souseda ,, za její nadšení a plné nasazení, schopnost poutavě vyprávět o místech, která jsou nám blízká historicky i lidsky víc než si uvědomujeme.

S Lužicí ( dnešním Saskem ) i Dolním Slezskem ( dnes Polsko ) nás pojí úzké vztahy již z dob prvních Přemyslovců a Piastovců a to nejen díky vzájemné sňatkové politice, ale i díky příbuzenským nesvárům a výbojům na obou stranách.  Za vlády Lucemburků se pak obě Lužice i Slezsko staly trvalou součástí Zemí koruny České. Na každém kroku na nás dýchne česká historie. Třeba na Chojníku, pevnosti Boleslava II. Malého se neubráníte vzpomínce na jeho neteř a dědičku Annu Svidnickou českou královnu a římskou císařovnu. Jan Lucemburský Chojník vojensky nepokořil, jeho syn Karel IV. však diplomaticky sňatkem s Annou svidnické vévodství získal. Annina praprababička, česká princezna Anna Přemyslovna a vévodkyně Vratislavská založila klášter v nedalekém Křešově, kde jsou svidničtí vévodové pochováni. Téměř 400 let bylo Slezsko součástí českého království. Po roce 1740 tuto krásnou a bohatou zemi natrvalo ztratila Marie Terezie ve válkách prusko – rakouských. O obě Lužice se zmenšilo české království již po roce 1627, když tyto  země v době 30 – ti leté války císař Ferdinand II. postoupil saskému kurfiřtovi. Nicméně obchodní, kulturní i politické vazby mezi tehdejší habsburskou monarchií a těmito zeměmi trvaly v různé kvalitě nadále.

Ale nejen historií je živ člověk. Vraťme se ještě na Chojník za krásného zářijového dne. Ani exponovaný výstup s velkým převýšením naše turisty neodradil. Odměnou byly fantastické výhledy z okrouhlé věže této zříceniny jak na pásmo Krkonoš s impozantní dominantou Sněžky tak na strmé srázy Sněžných jam. Pod námi se rozkládala rovina s rybníky a vodními nádržemi až k Jelení Hoře. Krásnou tečkou pak bylo vystoupit v Kowarech na miniaturní vrchol Sněžky a dívat se do dáli na ten skutečný vrchol. Toto je krásná ukázka jak promyšleně a vtipně jsou spojovány lokality a vybírány náměty na další putování za poznáním sousedů. Velmi kladně hodnotím neuspěchanost a pohodovost – dostatek času na prohlídky památek, fundovaný výklad i čas na občerstvení  těla tak, aby bylo možno vstřebat všechny zážitky. A navíc si je pak znovu osvěžit na internetu, kde je každý výlet zdokumentován.

Nedávno proběhla v liberecké knihovně spolkem SAL pořádaná pěkná přednáška ,, Via Sacra ,,. A už se těším na další zimní setkání, kde si minulou sezónu připomeneme. Budeme se těšit na další skvělé výlety v roce 2018 a přeji spolku mnoho krásných společných chvil na cestách za poznáním i zábavou. Paní Ing. Vančatové a všem, kdo se na této  zasloužené činnosti podílejí, vřelé díky.

Ilona Volfová

2.12.2017

Share Button

Vánoční Lužice (Herrnhut, Budyšín), 9. prosinec 2016

Share Button

 

 

První z exkurzí, kterou jsme zahájili 9. prosince 2016 poznávání našich sousedů, byla nám tolik blízká Horní Lužice; vydali jsme se vlastně spíše více, než méně, v podstatě domů. Důvodem pro její přípravu byl vřelý zájem o podzimní výstavu lužickosrbských krojů a přednášky o Lužických Srbech a stopách Slovanů v Lužici, které se uskutečnily v KVK v Liberci, na nichž jsme se organizačně spolupodíleli.

Několik staletí jsme byli součástí jednoho království. Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV. utvářeli naši společnou společnou historii. A právě centrum Horní Lužice – Budyšín a jeho Svatováclavský vánoční trh byl naším cílem. Ještě než jsme se však vydali proti běhu času romantickými uličkami perly nad Sprévou proslavené 17 věžemi a více než tisíciletými dějinami, zavítali jsme do městečka Herrnhut. A opět jsme se cítili jako doma. Vždyť zakladateli byli moravští pokračovatelé Jednoty bratrské, protestanští exulanti, kterým zde počátkem  18. století hrabě Zinzendorf nabídl svůj pozemek pro založení jejich nového sídla, a tak vznikl Ochranov (německy Herrnhut), dodnes celosvětové centrum Jednoty bratrské. A protože Vánoce již klepaly na dveře, samozřejmě, že naše první kroky vedly do manufaktury, jejíž výrobky městečko proslavily doslova po celém světě – Herrnhutské hvězdy, ve světě známá jako Moravian Star.

Počátkem 19. století při hodinách matematiky a geometrie se v ochranovském internátu studenti učili konstruovat archimedovské mnohostěny. Tak vznikl i základ hvězdy, který tvoří tzv. rombokubooktaedr. Má 26 stěn, z nichž 18 jsou čtverce a 8 rovnostranné trojúhelníky. Hernhutská (ochranovská) hvězda má paprsků pouze 25, horní chybí, na jeho místě je připevněna žárovka či háček na zavěšení. Ochranovské hvězdy krášlily prostory internátu, jeho návštěvníci si je tak oblíbili, že se brzy rozšířily do celého Saska i zahraničí, a to i díky misijní a charitativní činností Moravské církve. Moravská hvězda se vyvěšuje od začátku adventu až do Tří králů i v západní Indii, Grónsku, Surinamu, Labradoru, Americe, jižní a východní Africe, Ladaku i části Skandinávie. V Lužici i Sasku v adventním čase těžko budete hledat obydlí, kde by chyběla alespoň miniaturní rozzářená hvězdička.

V manufaktuře Herrnhuter Sterne jsme si dokonce mohli vyzkoušet, jak se hvězda vyrábí, rozhodně to není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. I film (a v češtině!!) o historii původně malého hornolužického českého ostrůvku i hvězdy samotné byl velmi poutavý. Návštěva místního muzea, kde probíhala výstava betlémů a krušnohorských pyramid – tradičních  symbolů vánoc byla také vydařená a navíc v nevlídném počasí i příjemná.

Pak již následoval přejezd do hlavního města Lužických Srbů – Budyšína. Uličkami, po kterých nejen obrazně, ale doslova procházely dějiny, jsem obdivovali nejvýznamnější památky: Dóm sv. Petra, ruiny Nikolaikirche a je obklopující podmanivý hřbitůvek, kde odpočívají nejvýznamnější osobnosti Lužických Srbů (lužickosrbský „Slavín“), budyšínský hrad Ortenburg, Starou vodárnu, Muzeum hořčice i malebnou stezku pod hradbami vedoucí nad Sprévou. A samozřejmě v podvečer i patrně nejstarší vánoční trh v Evropě. Není tak velkolepý jako v drážďanský, ale má své kouzlo a svařáček i bratwurst zde chutnaly také výborně.

Byli jsme napnutí, jaký ohlas mezi našimi účastníky první exkurze bude mít. Horní Lužice stejně jako Dolní Slezsko nabízí mnoho zajímavých míst, která stojí za to vidět, a u nás, v kotlině pod Ještědem, moc známá nejsou; tím spíše vazby, které nás s nimi spojují. I přes nepříliš vlídné podzimní počasí jsme směle mohli říci, že naše očekávání byla překonána. Naše vize vyústily na podzim roku 2016 v založení spolku Societas Amicuum Liberec (SAL), z.s. , který byl následně zaregistrován počátkem roku 2017. Nová, již spolková putování, ale také přednášky, výstavy a další aktivity v regionu našich sousedů v trojzemí (ale vlastně díky Lužickým Srbům ve čtyřzemí), dnes zvaném Euroregion, mohly začít.

další foto v albu na stránce:

http://salliberec.rajce.idnes.cz/Adventni_Luzice_9._prosinec_2016/

 

Share Button