Share Button
Facebook Euroregion Nisa (16. dubna 2019)
Přijďte dnes odpoledne do knihovny a načerpejte inspiraci na výlety k zajímavým místům, která máme nedaleko.

Paní Jana Vančatová ze spolku Societas Amicuum Liberec představí známé i neprávem opomíjené krajinné parky a zahrady Horní a Dolní Lužice a jejich historii.
Navštívíte krajinné parky v Bad Muskau (památka UNESCO) a Branitz, unikátní valounový park v Nochtenu, rododendronový park v Kromlau, rozárium ve Forstu nebo barevná jezírka v Leknici v polské části Mužakovského parku.

Zdroj:                                                                                                    https://www.facebook.com/search/top/?q=euroregion%20nisa&ref=eyJzaWQiOiIwLjUzMDgzODQxMDkzNzQ2MTEiLCJxcyI6IkpUVkNKVEl5WlhWeWIzSmxaMmx2YmlVeU1HNXBjMkVsTWpJbE5VUSIsImd2IjoiYmVlMDlmOTNmYTczMmNmYTU5YTFjYjZkOWY0NTBkMzg5MjQyNGU0OSIsImVudF9pZHMiOltdLCJic2lkIjoiMzJiMzJiMGU0NmVlYzZkNTVkYzE2YTE0MmRjYTcwM2UiLCJwcmVsb2FkZWRfZW50aXR5X2lkcyI6bnVsbCwicHJlbG9hZGVkX2VudGl0eV90eXBlIjpudWxsLCJyZWYiOiJicl90ZiIsImNzaWQiOm51bGwsImhpZ2hfY29uZmlkZW5jZV9hcmd1bWVudCI6bnVsbCwiY2xpZW50X3RpbWVfbXMiOjE1NTYxMjMxNzQ5Mzh9&epa=SEARCH_BOX

———————————————————————————————————————————————————-

Facebook Euroregion Nisa (5. dubna 2019)

I pracovní skupina odborníků Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa z oblasti knihoven se pravidelně schází. Ve čtvrtek hostila Krajská vědecká knihovna Liberec letošní druhé setkání. Na začátek paní Jana Vančatová ze spolku Societas Amicuum Liberec – SAL, z.s. představila program akcí, které budou pořádány v rámci „Roku lužickosrbské kultury v Libereckém kraji 2019-2020“. Dalším bodem byla hlavně příprava knihovnické konference. Ta se uskuteční začátkem října v Bad Muskau a její součástí bude i tzv. literární vycházka.

Zdroj:                                                                                                https://www.facebook.com/search/top/?q=euroregion%20nisa&epa=SEARCH_BOX
—————————————————————————————————————————————————————————————-

 

Místní kultura (18. února 2019)

Liberečtí příznivci Lužice navštívili muzeum Lužických Srbů a kabaret Ptačí svatbu

LIBEREC- LUŽICE: Pro letošní rok v Liberci připravují celou řadu akcí, zaměřených k poznávání Lužice, kde žije nejmenší německá menšina – Lužičtí Srbové. První z nich, která se konala hned v lednu, byla přednáška o zajímavostech Lužice a vzápětí spolek SAL (Societas Amicuum Liberec) navázal zájezdem do Budyšína a Kulowa. Během dvou let se tak liberečtí vypravili k sousedům už po patnácté.

Již koncem ledna spolková výprava vyrazila opět do Horní Lužice – do Budyšína a nedalekého Kulowa. Mimo tradiční procházky po nejvýznamnějších památkách historického centra Budyšína tentokrát navštívila i Srbské muzeum. Zde byli mnozí překvapeni – jak stálou expozicí věnovanou historii, tradicím a krojům Lužických Srbů, tak i zajímavou výstavou o Lužičanech a Milčanech. Účastníci ocenili skvělý výklad průvodkyně  Andreji Pawlikové.

Lužickosrbské muzeum ve svých expozicích přináší zajímavé informace o tom, jak hluboce jsou spojeny osudy Čechů a Lužických Srbů. Četné plakáty v češtině o akcích se Srby, obrazy Ludvíka Kuby nebo důkazy o studentech v Čechách a jejich vztahy k našim obrozencům. Partnerským městem v Čechách je Jablonec nad Nisou, a tak se v poslední době vztahy s lužickými sousedy stále rozšiřují. Pro bližší poznání svých hostitelů měli účastníci zájezdu v programu návštěvu Kulowa a divadelního představení Ptačí svatba.

Kulow  (Wittichenau německy)  je městečko s šesti tisíci obyvateli, z nichž je 35 procent Srbů. Ve městě je kostel Nanebevzetí Panny Marie z počátku 15. století. Nedaleko pak Černý mlýn s pověstným čarodějovým učněm Krabatem. V místním kulturním domě jsou pravidelná představení v lužické srbštině. Na představení tradiční Ptačí svatby se vydal do Kulowa plně obsazený autobus. Tradiční zvyk v mateřských školách, kde se koná svatba pětiletých děti, na scéně divadla je spíše muzikálem.

Češi nevycházeli ani zde z údivu. Od milého přivítání skupiny moderátorem, po debaty s místními až po dojmy z představení. Tanec, humor, současná hudba i balet – vše ve skvělém provedení Lidového srbského ansámblu. To, že návštěvníci všemu nerozuměli, nebylo na překážku – důležité je, že si jako sousedé rozumí. Po zhodnocení výletu vyjádřila organizátorka Jana Vančatová přání, aby se tak kvalitní soubor představil také v Čechách

Autor článku: Milan Turek/jal

Zdroj:  http://www.mistnikultura.cz/liberecti-priznivci-luzice-navstivili-muzeum-luzickych-srbu-a-kabaret-ptaci-svatbu

————————————————————————————————————————————————————————————————

 

 

Místní kultura (27. listopadu 2018)

Inspirativní brožura libereckého spolku nabízí patnáct výletů v okolí Jizerských hor a Ještěda

LIBERECKÝ KRAJ: Poutní cesta Via sacra, založená v Euroregionu Nisa Volkerem Dudeckem a Holmem Grossem, nebyla určena jen věřícím. Turisté se na ní seznamují s duchovními památkami počínaje drobnou architekturou, přes hřbitovy, kláštery a chrámy ve třech zemích.  Za dvanáct let se stala axiálou cestovního ruchu a spojuje turistické cíle s přírodou a lidskými výtvory. Liberecký spolek Societas Amicuum Liberec vydal před vánočními svátky první brožurku, inspiromat pro návštěvníky kraje, kteří si své výlety mohou připravit na malém území za rozmanitými zajímavostmi.

Autoři publikace „15 výletů nejen za sakrálními  památkami Libereckého kraje I“ jsou přesvědčeni, že účastníci rekreací, zájezdů a různých pobytů nevynechávají v jakémkoliv regionu návštěvu kostela, návštěvu křížové cesty nebo zajímavého sousoší.  Vedle duchovních památek doporučí shlédnutí přírodních zajímavostí, ale také center poučení zábavy a přírodních atraktivit.

S profesionální znalostí krajiny doporučí i v samotném Liberci pomníček mrtvých mužů nebo horský hřbitůvek v Rudolfově. V Českém Dubu komendu svaté Zdislavy o Vánocích s jesličkami, křížovou cestu v Kotli a také Čertovu zeď. Vedle významných kostelů v okolí Liberce, Jizerských hor a Ještědského hřbetu najdete v brožurce Muzeum Járy Cimermanna, rozhledny a třeba také Josefodolskou přehradu.

Již při čtení prvních řádek úvodu čtenář vnímá ideu publikace – výzvu k úctě vůči našim předkům a jejich duchovní tvorbě, hmotným výtvorům ať světským či sakrálním. Cestovní kanceláře, ale i státní instituce při vytváření programů rozvoje cestovního ruchu zapomínají na příslušnost našeho národa do evropského kulturního společenství, utvářeného po dobu dvou tisíc let. „Jsme zemí, která tradičně patří ke křesťanskému civilizačnímu okruhu. Naši minulost, morálku, etiku, ale i podobu krajiny formovalo křesťanství, které dnes ve velké většině vnímáme jako cosi archaického, takřka neaktuálního.“

Každý z uvedených patnácti výletů je vedle textů bohatě doprovázen fotografiemi. Brožuru dotváří mapka uprostřed s číselným označením míst doporučených výletů.

autor: Milan Turekhttp://www.mistnikultura.cz/inspirativni-brozura-libereckeho-spolku-nabizi-patnact-vyletu-v-okoli-jizerskych-hor-a-jesteda

 


Místní kultura (18. října 2018)

Liberec hraje prim ve vztazích k Lužici

LIBERECKÝ KRAJ: V Euroregionu Nisa na severu Čech žijí vedle Čechů, Němců a Poláků také občané slovanské menšiny Lužičtí Srbové. Povědomí o této skupině ve veřejnosti je podle výzkumu studentek Francisky Diesnerové  z Budyšína a Stefanie Sydoffové ze Zhořelce velmi malé. V jejich studentských pracích svou znalost potvrdilo jen patnáct procent obyvatel Liberecka. Zlepšit názory Čechů na obyvatele Horní Lužice se v poslední době daří liberecké knihovně a spolku SAL (Societas Amicuum Liberec). Ojedinělé méně úspěšné snahy jednotlivců jsou dnes přeměněny v systematicky plánované akce.

„Dříve jsme pořádali řadu akcí o Lužici, ale bylo to spíše v rámci Euroregionu Nisa. Vydali jsme třeba knížku o zdobení vajíček, typické tradici v Lužici. Výstava Vyhořelá země poukazovala na neblahý vliv dolů na území v německém pohraničí. Byly to i další výstavy nebo celá řada přednášek o Lužici, a to i Lužických Srbů jako Hany Budarové a Jurije Luščanského. Založili jsme také speciální oddíl literatury, kde jsou knihy i v lužické srbštině,“  hovoří o dřívější spolupráci ředitelka knihovny Blanka Konvalinková.

Na Liberecku udržoval po léta kontakty s Lužickými Srby Eduard Hošek, ale šlo spíše o zájezdy a přednášky. Přes osobní kontakty František Vydra z Chrastavy rozšiřoval informace o Lužici velmi intenzívně. O Lužici sepsal knihu „Tonoucí ostrovy.“  Především však liberecká knihovna pořádala přednášky a výstavy buď z vlastní iniciativy nebo z iniciativy příznivců Lužice.

V poslední době se společně s knihovnou věnuje už pravidelným vztahům s Lužicí spolek SAL, který připravuje systematicky plánované akce počínaje výstavami, zájezdy, četnými články a přednáškami o Lužici. Oba subjekty navázaly přímý kontakt s vrcholovou organizací Lužických Srbů Domowinou. Jednou z velmi úspěšných akcí v poslední době byla výstava lužicko-srbských krojů s přednáškou o Lužici manželů Moniky a Bernhardta Cyžových. Knihovna představila i drama Wodný muž.

V příštím roce liberečtí připomenou sedmdesáté výročí studia lužicko-srbských studentů na tamějším gymnáziu Rokem Lužice. Hlavním organizátorem je spolek SAL, který koordinuje výstavy v muzeu, galerii, městském úřadě a knihovně, dále koncerty a závěrečnou konferenci v roce 2020. Mimořádnou událostí Roku může být balet Krabat v provedení Ondřeje Vinkláta na scéně libereckého divadla.

Již dnes se může spolek chlubit zájezdy svých členů a příznivců na vánoční trh do Budyšína a během Velikonoc. Na jeho kontě je také výstava Via sacra. Snímky duchovních památek zachytili na fotografiích členové spolku na svých cestách po Lužici. K výročí gymnázia se uskuteční konference v Hejnicích a bude vydán sborník s příspěvky ještě dosud žijících absolventů gymnázia.

K předpokládanému většímu zájmu čtenářů knihovna „rozšíří akvizici lužicko-srbské literatury především s lužicko-srbským nakladatelstvím Ludowe nakladnistwo Domowina, nově zprostředkuje i Serbske Nowiny. „Pokusíme se rozšířit i materiály vhodné pro návštěvníky Lužice. Určitě zorganizujeme zajímavé přednášky i výstavy a přejeme si, aby z Lužice byly k nám návštěvy četnější. I díky spolku SAL budou styky s Lužicí podstatně bohatší,“  dokládá ředitelka knihovny. Liberec se tak stane na severu vedle České Lípy a Varnsdorfu místem, které nejenže seznámí Čechy s Lužicí, ale nabídne i slovanské menšině Lužických Srbů pomocnou ruku při rozvoji a propagaci jejich kultury u nás. Stane se tak na severu místem nejčastějších kontaktů a pořádání společných akcí.

A jak tyto aktivity vnímají ti, kterých se týkají – Lužičtí Srbové? „W sewjernych Čechach mamy hižo mnoho lět dobrych přećelow. W poslednim času je so nam poradźiło wuwiwać sylniše zhromadne dźěło, kaž na př. z přednoškami, wustajeńcami a ekskursijemi. Domowina kooperuje při tym z Libereckej knihownju a towarstwom SAL. Tuchwilu přihotujemy dźiwadłowe předstajenja a koncerty. Tole wobohaćuje mjezsobne kulturne žiwjenje,“ uvedla Claudia Knobloch z Budyšína.

autor: Milan Turek
http://www.mistnikultura.cz/liberecky-spolek-sal-z-s-usiluje-o-posileni-evropskych-tradic

_________________________________________________________________________________________

Srbské noviny (10. října 2018)

Článek o návštěvě Spolku příznivců Lužickosrbského muzea z Budyšína v Liberci

autor: Annett Brězanec

Čeští senioři byli fascinováni litevským pobřežím   

(překlad článku z litevského deníku „Pobřežní novinky“  5. června 2018)

Celý týden prožila 30 členná turistická skupina seniorů z českého města Liberec na litevském pobřeží, ubytována byla v místním wellness komplexu, při návratu domů navštívila také naše město Kretingu.

Vedoucí skupiny Jana Vančatová „Pobřežní novinkám“ řekla, že Češi byli fascinováni krásou pobřeží Litvy a pohostinností našich lidí. V Litvě hosté navštívili jako první Vilnius a Trakai, jejich cesta poté vedla k moři, kde se nejen mohli rekreovat v hotelu „Atostogu parkas“, ale také se seznámit  s Klaipėdou, Kintai, Liepājou, navštívili také japonskou zahradu u Mažučiu.

„Návštívila jsem již Litvu po několikáté, zejména mě okouzlilo vaše moře, krajina s dunami a  borovicemi.  Jsem  nadšený fotograf, a tak jsem před několika lety po návratu z pracovních cest do vašeho regionu uspořádala několik přednášek a výstavu fotografií o Palanze, Klaipedě, Nidě a jejich okolí. Protože jsem zároveň členkou spolku, jehož členy spojuje zájem o historii, přírodu a cestování, mé vyprávění a fotografie vzbudily zájem u našich příznivců a seniorů, kteří projevili zájem k vám přijet a vidět vše na vlastní oči. V současnosti nejen mezi starší generací Čechů je velmi nízká povědomost  o pobaltských zemích, někdy dokonce ještě zazní i názor, že Litevci, Lotyši, Estonci – bolavý bod postsovětských zemí, stále mluví rusky a jsou stále ve sféře zájmů bývalého sovětského vlivu. Jejich názory se jistě výrazně změnily touto cestou; někteří se chtějí opětovně vrátit, a to je ta nejlepší reklama a ocenění Litvě, Palanze i pobřeží.“ uvedla  J.Vančatová.

Turisté byli překvapeni i tím, že v květnu u nás nenalezli  ani skandinávský  chlad, ale sluncem zalité moře a pláže, které na návštěvu z Čech zapůsobily velmi silným domem, i proto, že jejich město se nachází v horách a moře nemají.

Po návratech z výletů se senioři mohli osvěžit koupáním v bazénech ve wellness hotelu „Atostogu parkas“. Vedoucí skupiny věří, že jejich návštěva byla  „první vlaštovkou“ na našem pobřeží. V ubytovacím komplexu  zaujala Čechy také typická litevské kuchyně; věří, že vzájemná spolupráce  bude i v budoucnu pokračovat.

Obchodní poradce pracující pro „Atostogu parkas“ Raimundas Vaitiekūnas řekl, že vztahy s městem Liberec v České republice a paní Vančatovou byly navázány již před mnoha lety. Budování takovýchto „mostů“ je  zásadní pro turistiku v rámci Evropy. Nyní, s cílem rozvíjet turistickou infrastrukturu, se naše země snaží navázat spojení také s Nizozemskem, Dánskem a dalšími zeměmi.

http://www.pajurionaujienos.com/?act=exp&sid=17190

_________________________________________________________________________________________

Dopis paní Ilony Volfové (2. prosince 2017)

Ráda bych poděkovala paní Ing. Janě Vančatové za velmi záslužnou činnost spolku SAL – ,, Poznej svého souseda ,, za její nadšení a plné nasazení, schopnost poutavě vyprávět o místech, která jsou nám blízká historicky i lidsky víc než si uvědomujeme.

S Lužicí ( dnešním Saskem ) i Dolním Slezskem ( dnes Polsko ) nás pojí úzké vztahy již z dob prvních Přemyslovců a Piastovců a to nejen díky vzájemné sňatkové politice, ale i díky příbuzenským nesvárům a výbojům na obou stranách.  Za vlády Lucemburků se pak obě Lužice i Slezsko staly trvalou součástí Zemí koruny České. Na každém kroku na nás dýchne česká historie. Třeba na Chojníku, pevnosti Boleslava II. Malého se neubráníte vzpomínce na jeho neteř a dědičku Annu Svidnickou českou královnu a římskou císařovnu. Jan Lucemburský Chojník vojensky nepokořil, jeho syn Karel IV. však diplomaticky sňatkem s Annou svidnické vévodství získal. Annina praprababička, česká princezna Anna Přemyslovna a vévodkyně Vratislavská založila klášter v nedalekém Křešově, kde jsou svidničtí vévodové pochováni. Téměř 400 let bylo Slezsko součástí českého království. Po roce 1740 tuto krásnou a bohatou zemi natrvalo ztratila Marie Terezie ve válkách prusko – rakouských. O obě Lužice se zmenšilo české království již po roce 1627, když tyto  země v době 30 – ti leté války císař Ferdinand II. postoupil saskému kurfiřtovi. Nicméně obchodní, kulturní i politické vazby mezi tehdejší habsburskou monarchií a těmito zeměmi trvaly v různé kvalitě nadále.

Ale nejen historií je živ člověk. Vraťme se ještě na Chojník za krásného zářijového dne. Ani exponovaný výstup s velkým převýšením naše turisty neodradil. Odměnou byly fantastické výhledy z okrouhlé věže této zříceniny jak na pásmo Krkonoš s impozantní dominantou Sněžky tak na strmé srázy Sněžných jam. Pod námi se rozkládala rovina s rybníky a vodními nádržemi až k Jelení Hoře. Krásnou tečkou pak bylo vystoupit v Kowarech na miniaturní vrchol Sněžky a dívat se do dáli na ten skutečný vrchol. Toto je krásná ukázka jak promyšleně a vtipně jsou spojovány lokality a vybírány náměty na další putování za poznáním sousedů. Velmi kladně hodnotím neuspěchanost a pohodovost – dostatek času na prohlídky památek, fundovaný výklad i čas na občerstvení  těla tak, aby bylo možno vstřebat všechny zážitky. A navíc si je pak znovu osvěžit na internetu, kde je každý výlet zdokumentován.

Nedávno proběhla v liberecké knihovně spolkem SAL pořádaná pěkná přednáška ,, Via Sacra ,,. A už se těším na další zimní setkání, kde si minulou sezónu připomeneme. Budeme se těšit na další skvělé výlety v roce 2018 a přeji spolku mnoho krásných společných chvil na cestách za poznáním i zábavou. Paní Ing. Vančatové a všem, kdo se na této  zasloužené činnosti podílejí, vřelé díky.

Ilona Volfová

 


 

Místní kultura (29.11.2017)

Liberecký spolek SAL z. s. usiluje o posílení evropských tradic

Bjarnat Cyž dovede zahrát nejen na dudy, kytaru, ale i krásně zazpívá. (@ Milan Turek)

ČR: Slovanská vzájemnost a historické souvislosti v životě národů Čechů, Lužických Srbů a Poláků na území Horní Lužice a Slezska  byly v různých obdobích po více jak půl druha tisíce let narušované a obnovované, v současnosti mají stále nevýraznou podobu. Uvědomování svébytnosti národa lze v současnosti a v souvislosti s příchodem migrantů vidět  jako obranu proti ztrátě tradic, udržení evropského a demokratického myšlení a tím i udržení státnosti, kterou budovali naši předkové celé tisíciletí.

O posílení evropských tradic usiluje nově založený spolek SAL /Societas Amicuum Liberec/.

Po léta bylo na severu Čech pouze několik osobností, jejichž zásluhou nebyly vztahy národů přetrhány, ale nijak zvlášť se v širším měřítku nerozvíjely. Obzvláště výjimečnou zásluhu na udržení vztahů s Lužickými Srby mají varnsdorfský básník Milan Hrabal, českolipský historik Ladislav Smejkal a chrastavský František Vydra. O rozvíjení vzájemného poznání se pokusili i další občané, ale bez většího úspěchu. Z individuální aktivity několika libereckých občanů vzniká postupně od roku 2015 společnost, která institucionalizovaná může intenzivně rozvíjet vztahy Slovanů na území Německa, Polska a České republiky, případně i v dalších zemích. Spolek SAL z. s. cílí své aktivity především do oblasti kultury a cestovního ruchu.

Kdybychom měli hodnotit znalost pohraničního území a života, pak Lužičtí Srbové severní Čechy znají podstatně lépe než Češi Lužici. Podle šetření studentů zhořelecké univerzity Francisky Diesner a Stefanie Sydow (bakalářské práce 2013 a 2014) potvrzují, že pouze 15 % Severočechů má povědomí o životě slovanského národa v Sasku. Významnou událostí byla také týdenní stáž manažera cestovního ruchu Jens-Michaela Bierkeho z budyšínského informačntho centra v libereckém turistickém centru v Horním Hanychově.

Úzká spolupráce nově založeného libereckého spolku SAL z. s. s lužicko-srbskou Domowinou se projevila na veřejnosti za velmi krátkou dobu s nebývalou intenzitou. Výstava krojů Lužice s přednáškou manželů Moniky a Bjarnata Cyžových byla oceněna jako počin roku. O propagaci výstav a organizaci zájezdů do Lužice inspiruje členy a příznivce spolku především Jana Vančatová, která v Liberci vede Komisi kultury a cestovního ruchu.

Zájem veřejnosti byl i o přednášku Jense Bierkeho z Budyšína o místech, kde Lužičtí Srbové žili v minulosti. Přednášky o Lužici si vyslechli nejen zájemci v Liberci, ale i v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Lázních Libverda nebo v České Lípě. Vyšla i celá řada článků o Lužici v různých médiích a byly navázány úzké přátelské vztahy. Zájezdy na vánoční trh do Budyšína, na velikonoční jezdce, do lužických parků a na území Dolního Slezska v Polsku byly neméně úspěšné.

Cílem spolku SAL z. s. je usilovat o rozvoj vztahů slovanských národů, nejen na území Lužice, ale i v Polsku, případně i v jiných zemích jako je např. Litva. K tomu hodlá spolek využít nejrůznějších metod spolupráce především se spolkem Domowina. Mezi ostatními aktivitami podpoří také činnost pražského Spolku přátel Lužice. V domácím prostředí pak spolek uvítá zájemce o aktivní účast při organizování akcí v programu rozvoje vztahů, kde půjde především o rozšíření spolupráce v oblasti kultury a cestovního ruchu.

autor: Milan Turek
zdroj: http://www.mistnikultura.cz/liberecky-spolek-sal-z-s-usiluje-o-posileni-evropskych-tradic
Share Button