Header Image - Societas Amicuum Liberec (SAL), z.s.

Kategorie - archiv:

7 Articles

4. poznávací exkurze roku 2018: 18. května 2018 – Bastei, Stolpen, Pillnitz

by j.vancatova
Share Button

V pátek 18. května 2018 – v našem téměř již pravidelném měsíčním intervalu (a opět do posledního místa zaplněném autobusu, což nám dělá nesmírnou radost!) jsme se vydali s našimi příznivci pro změnu do kraje našich německých sousedů – do Horní Lužice a Saska.Počasí tentokrát pro výlety ideální, příjemné, v odpolední části prozářené květnovým sluncem. Opět nás velmi těší, že velké řadě naich příznivců jsme cíle našeho dnešního putování mohli přiblížit úplně poprvé (a zase budeme opakovat, máme je za humny..). A tak tedy od začátku.

Nejdříve nás čekalo pískovcové skalní město Bastei, skalní hrad Neurathen a největší místní atrakce – turistický „vyhlídkový“ most Basteibrücke.

Bastei (Bašta) se nachází asi patnáct kilometrů od Hřenska podél toku řeky Labe. Již cestou od parkoviště jsme se  kochali pohledy na štíhlé věže pískovcového skalního města několika průhledy mezi stromy. Ale to byla jen malá předehra představení, které na vás čekalo. Vyhlídky Bastei se nachází pod pulsujícím stejnojmenným hotelem a nabízí desítky pohledů na Labe líně se vinoucí v hloubce pod vámi. Stejně tak nepřekonatelná je i podívaná na majestátní stolové hory Lillienstein, Pfaffenstein nebo Königstein vystupující ze zvlněné krajiny podél Labe.

Bastei (Bašta) dostala svůj název proto, že je vlastně přirozenou hradbou skalního hradu Neurathen, který je také součástí areálu a z jehož okruhu po lávkách a mostech  výhledy stály za překonání strachu ze závrati a výšek. Stejně tak bezkonkurenční 76 metrů dlouhý most Basteibrücke. Spatříte-li ho poprvé, zatají se vám dech. Byl otevřen v roce 1851 jako vůbec první turistický most v Evropě (nahradil původní dřevěný, stojící zde od 20. let 19. století). Jeho jediným úkolem je ohromit přicházejícího turistu a umožnit mu další nekonečné výhledy a pořízení desítek nových fotografií. Přírodní scenérie jsou opravdu nepřekonatelné, stejně tak, zejména v letní sezóně či o víkendech, nekončící davy turistů, naštěstí při naší návštěvě tomu tak nebylo.

V hloubce pod mostem se nachází i skalní přírodní divadlo. Od května do září pořádá téměř již osmdesát let představení pohádek, dobrodružných příběhů či oper a operet. Přírodní romantická scenérie dotváří neopakovatelné kulisy. Kdo viděl zdejší nastudování opery Čarostřelec od Carla Maria von Webera, těžko už bude tento zážitek překonávat. Kapacita hlediště je úctyhodná, jedno představení může shlédnout až 1900 diváků.

Naší další zastávkou byl hrad Stolpen, (česky Sloupno) později částečně přebudovaný na zámek a nakonec na pevnost, ležící cca 25 km od Drážďan; ve stejnomenném městečku, nedaleko Dolní Poustevny. Název hradu má zřejmě slovanský původ,  „štolp“, znamenalo výraz pro sloup nebo pilíř.

Nejznámější obyvatelkou hradu byla zde tajně vězněná hraběnka Coseová, která také na hradě po téměř 50 letech internace zemřela.  Jako milenka kurfiřta Augusta Silného pocítila tak na vlastní kůži, jak nebezpečné jsou mocenské intriky. Hrad také v průběhu času sloužil za rezidenci dvěma míšeňským biskupům. Hrad patří k hlavním výletním cílům pro turisty v oblasti  Saského Švýcarska i celé Horní Lužice, a je tomu tak již více než 150 let. Úchvatné je již jeho umístění na masivním čedičovém suku, neméně několik jeho věží, ze kterých je skvělý rozhled, stejně tak jako expozice věnovaná vězněné hraběnce, praktikám středověkého mučení, jedné z nejhlubších studní v Sasku, hradnímu podzemí,… Ale ani malebné městečko pod hradem se nedalo opomenout.

Dnešní putování jsem ukončili v místě, které bylo věnováno jako dárek právě hraběnce Coseové kurfiřtem Augustem Silným v dobách, kdy se ještě těšila jako milenka kurfiřtově přízni, na předměstí Drážďan – v Pillnitz, zámku s nádherným parkem, skleníky a nejstarší kamélií v Evropě na břehu Labe. Byl vybudován jako letohrádek sloužící kratochvílím drážďanské šlechty, která si jej užívala plnými doušky i poté, co hraběnka Coseová byla „uklizena do státního vězení“ právě na nedaleký Stolpen. Procházka rozlehlým parkem s mnohdy i exotickou květenou zalitou květnovým sluníčkem byla krásnou tečkou za další vydařenou výpravou k našim sousedům.

Závěrem nutno ještě poděkovat panu řidiči Velechovskému, který adrenalinovou situaci (téměř neřešitelného uvíznutí v úzké uličce) zvládl s naprostým klidem a nadhledem a dovezl nás, jako již tradičně, bezpečně zpět do Liberce.

 

Další foto naleznete v albu na adrese:

http://salliberec.rajce.idnes.cz/Bastei%2C_Stolpen%2C_Pillnitz_18._kvetna_2018/

 

Share Button

Diskuse k článku

3. poznávací exkurze roku 2018: 20. dubna 2018 – Lubáň, Lwówek Slezský, Niwnice

by j.vancatova
Share Button

 

V pátek 20. dubna 2018 vyrazil opět do posledního místa obsazený autobus našich příznivců  v pořadí již 8. výletem z cyklu „Poznej svého souseda“ k našim polským sousedům – do nedaleké Lubáně, Lwówku Slezského (nebo chcete-li česky Lemberku) a Niwnice.  Moc nás těší, že  téměř všem účastníkům jsme tato místa mohli přiblížit zcela poprvé. Města s více než 800 letou historií, několik století spojená s Českým královstvím nabídla tolik zajímavých památek i informací, že jsme jen žasli, jak je možné, že je čeští turisté ještě neobjevili! Přitom jsou na nás připravení skvěle, všude na nejvýznamnějších památkách se nalézají české informační tabulky. Lubáň – jediné město Šestiměstí, které nezůstalo na německém území, se snad nevyhnulo jedinému válečnému konfliktu: husité, třicetiletá válka, rusko-pruské války, napoleonské války a  nakonec i II. světová válka. Všechny zanechaly na krásném městě mnoho šrámů; ten největší přišel v únoru 1945, kdy přímo městem probíhala frontová linie; výsledek: 60% městské zástavby lehlo popelem. Město patřilo k Horní Lužici, Sasku, Prusku, zájem mělo i Braniborsko, až nakonec po odsunu Němců v novém poválečném uspořádání Evropy připadlo v rámci Dolního Slezska Polsku.

Zejména v posledních letech se daří obnovovat alespoň částečně původní historický vzhled města. Byli jsme velmi příjemně překvapeni, když naše návštěva byla přijata samotným ředitelem lubaňského muzea, který nás osobně provedl expozicí pohnutých dějin města, umožnil nám výstup na zrenovovanou Brackou věž a prohlídku mineralogické expozice. A co více, dokonce náš autobus dostal povolení parkovat přímo v historickém centru před radnicí!  Krásné počasí nás přímo vybízelo navštívit i  park na Zámecké hoře, kde se nachází naučná stezka čedičovým lomem, pozůstatkem po bouřlivé vulkanické činnosti v tomto kraji.

Z Lubáně jsme se přesunuli do nedalekého Lemberku (tj. Lwówku Slezského), který naše nadšení z Lubáně ještě umocnil. Více než osm století  stojící zde církevní památky, dokonalé kruhové opevnění města, historická budova radnice mající kořeny až ve 14.století, expozice achátů – to vše muselo uspokojit  každého turistu, a to jakéhokoliv zaměření.

Poslední třešničkou tohoto výletu byla návštěva maličkého kostelíčku ze 13.století ve vesničce Niwnice nedaleko Lwówku. Průvodcem nám byl místní pan farář—o historii kostelíku, jeho renovaci i pamětihodnostech, které se v něm nacházely, nám toho řekl opravdu maximum. Velmi ho zajímalo, odkud jsme a co motivuje  naše poznávání. Byl velmi překvapen, že většina z nás jsou ateisté. Ale moudrá byla jeho slova při  našem odjezdu: “Není důležité, jakého jste vyznání, či jste ateisté,  důležité je, že jste dobří lidé.“ 

Tento výlet, ač se konal dva týdny po našem aprílovém výletu za lužickými křižáckými procesími, nám naopak zarámovalo letní počasí, modré nebe, 25 stupňů a skvělé zážitky—to vše se jistě zapíše hluboko do našich pamětí.

Velké poděkování patří také panu Breňovi ze jeho skvělou pomoc s překlady z polštiny !!!

 

 

Další foto naleznete v albu na adrese:

http://salliberec.rajce.idnes.cz/Luban_a_Lwowek_Slezsky_20._dubna_2018/

Share Button

Diskuse k článku

Velikonoční „křižácké jízdy“ v Horní Lužici 2018 a Löbau

by j.vancatova
Share Button

1. dubna 2018 byla Velikonoční neděle, ale zároveň i apríl. A tentokrát tedy dostal  své pověsti měrou vrchovatou. Ledový vítr, teplota kolem nuly a večer dokonce poletovaly sněhové vločky. Nicméně to příznivce našeho spolku k výpravě za poznáním lužických Velikonoc vůbec neodradilo. Oč více studil silný vítr, o to více jihla naše srdce při pohledu na desítky a stovky velikonočních jezdců v proslavených velikonočních jízdách. Myslím, že tyto emoce prožívalo všech šedesát účastníků zájezdu, kteří se s námi vydali. Velmi nás těší, že kromě dvou příznivců. kteří se s námi vydali již opakovaně, všem ostatním jsme tento zážitek mohli zprostředkovat poprvé.

Nejdříve jsme navštívili Löbau – jedno z měst Šestiměstí. kde sídlilo i jeho „pomyslné vedení“, ale naším hlavním cílem byla podívaná, na kterou jsou Lužičtí Srbové právem pyšní a která nemá jinde v Německu obdoby —Velikonoční jízdy křižáků,  kdy procesí slavnostně  nazdobených koní a jejich jezdců objíždějí  lužické vesnice a zvěstuji svými zpěvy zprávu o vzkříšení Ježíše. Tento zvyk má však i pohanské kořeny, jezdci dříve objížděním osetých polí „zabezpečovali“ budoucí bohatou sklizeň. Jedna z mála velikonočních tradic, kterou máme s  Lužicí  společnou, je zdobení vajíček, ale vše ostatní je úplně jiné. Tento výjimečný zážitek spojený také s návštěvou kláštera Marienstern v Panschwitz Kuckau a lužickosrbské vesnice Ralbic jsme letos mohli zprostředkovat dalším šesti desítkám našich nových příznivců.

Atmosféra, kterou v nás  stovky zpívajících jezdců  na koních zanechali, v našich vzpomínkách jistě zůstane opět dlouhou dobu.

A to ostatně dokládají i fotografie a videa z této akce, která naleznete na našich stránkách (v sekci videa) nebo na „Rajčeti“ v dalším spolkovém albu na adrese:

https://salliberec.rajce.idnes.cz/Velikonocni_Luzice_2018_a_Lobau/

 

 

Share Button

Diskuse k článku

2. poznávací exkurze roku 2018: 16. března 2018 – Jelení Hora, Údolí Bobru, Sedličín

by j.vancatova
Share Button

V  pátek 16. března, po měsíci, přesně na den, jsme navázali dalším poznávacím výletem na cyklus „Poznej svého souseda“ v pořadí již sedmým pokračováním. Tentokrát jsme zavítali k našim polským sousedům do Dolního Slezska. Byli jsme z našeho únorového putování a nebe jak na Jadranu asi příliš namlsáni, a tak skoro jako již tradičně, se nám počasí opět zkazilo. Při přejezdu Krkonoš nás vítaly závěje sněhu, ale naštěstí po příjezdu do Jelenohorské kotliny se drobné mžení změnilo ve slabé sněžení. Nakonec, vždyť zima končila až za 5 dní, nicméně náladu našich příznivců, kteří autobus obsadili do posledního místa, to jako obvykle, vůbec nezkazilo.

Historie Jelení Hory se odvíjí více než 900 let. Město obklopuje věnec pohoří, nejvýraznější kulisou jsou Krkonoše s dominantou Sněžkou. Hranice mezi Čechy a Dolním Slezskem je po staletí téměř neměnná, události na slezské straně hranice dějiny města ovlivnily daleko významněji. Bohužel, díky zataženému nebi jsme tentokrát z panoramat neviděli ani kopeček.

Město s 80 tisíci obyvateli vzdálené necelých 40 kilometrů od Harrachova podle legendy založil piastovský kníže Boleslav Křivoústý; při jednom z lovů v místních kopcích zastřelil vzrostlého jelena. Když se z vrcholu rozhlížel po okolní hradbě hor, místo mu učarovalo, založil město na jejich úpatí, pojmenoval jej na památku po svém úlovku – Jelenia Góra.

Od nejstarších dob se místní živili řemesly, zejména tkalcovstvím a obchodem. Panovníci udělili městu řadu privilegií, která přispěla k jeho prudkému rozvoji. Zejména se ve světě proslavili jemné lněné tkaniny a sklářské výrobky. Období bohatství několikrát přerušily požáry, povodně, války. Největší pohromou byla ta třicetiletá (1618 – 1648), kdy bylo město zcela zničeno; znovu povstalo a od 19. století je symbolem nejen dynamického průmyslového centra, ale i stále častějším turistickým cílem.

V roce 1945 se území do té doby historicky patřící Prusku, Německému císařství a následně Německé říši, v důsledku poválečných dohod stalo součástí Polska, hranice mezi oběma státy se posunula více na západ, k řece Nise. Mnohé z dochovaných staveb se velmi podobají saským a hornolužickým.

Historické jádro města je turistickým rájem, na poměrně malé ploše je nahuštěno značné množství památek.Památky jsou přístupné celoročně, ty nejvýznamnější v centru propojuje Jelenohorská městská trasa s informačními tabulemi i v češtině, a to jsme velmi ocenili.

Střed města dříve obklopovaly středověké hradby, 36 bašt a městských věží umístěných okolo šachovnicového radničního náměstí; dochoval se z nich malý zlomek; původní půdorys městského jádra je patrný zejména z ptačí perspektivy.

K tomu by při pěkném počasí vybízely hned dvě možnosti, buďto vystoupat na rozhlednu Houbička (Grzybek) na Kopci Křivoústého (zde byl uloven slavný jelen) vzdálenou necelé dva kilometry z centra nebo navštívit Zámeckou věž, jedinou dochovanou část městské brány, která střežila v 19. století vjezd do města. Z ochozu je pěkný pohled nejen na malebné stavby pod vámi, ale také na panorama Krkonoš a Sněžky, jiné než známe z Čech. Ale jak to dopadlo při našem výletu, to uvidíte ve fotodokumentaci našich „lovců fotografií“ – neodradilo některé vůbec nic; a mají náš velký obdiv!

Naproti  Zámecké věži stojí jedna z dochovaných bašt, přebudovaná před 300 lety na byty pro významné měšťany. Několik kroků vzdálené Radniční náměstí je lemované krásným podloubím, uprostřed s radnicí spojenou průchodem s dalšími sedmi měšťanskými domy.

V jejím okolí se nachází několik kostelů, z nich jsme rozhodně neopomněli impozantní Kostel Povýšení sv. Kříže, jednu ze zastávek Via Sacry, stavbu se dvěma patry balkonů, kapacitou několika tisíc míst. Vzorem pro jeho stavbu byl kateřinský kostel ve Stockholmu, obklopen je parkem s další zajímavostí, souborem náhrobních kaplí někdejších nejbohatších jelenohorských občanů. Ale navštívili jsme i daleko skromnější kapli sv. Anny, která dnes sídlí v budově jedné z bývalých bašt.

Těšili jsme se na jarní procházku přírodní rezervací Údolí Bobru podél stejnojmenné řeky lemované skalnatými břehy; místo toho sněžilo, ale kouzlu této více než 100 let staré výletní trasy to neubralo. Po necelých třech kilometrech jsme doputovali k našemu dalšímu cíli – turistické výletní restauraci „Perla Zachodu“ (čili česky Perla Západu) – vyfotografovat se pod tímto názvem neopomněl opravdu nikdo. Chata byla postavena na první ze tří přehrad, které byly v meziválečném období na Bobru vybudovány /jako obrana proti ničivým povodním/. Nicméně prostředí bylo moc příjemné, zahřáli jsme se polskými specialitami i pohledy z okna na Modré jezero pod námi a jeho romantické okolí, pokochali jsme se dobovými fotografiemi z dob, kdy výletní hostinec byl otevřen. Po občerstvení nás čekaly ještě další necelé dva kilometry po promenádní cestě podél přehrady a Bobru k poslední naší zastávce – krásné středověké Knížecí věži v Sedličí, ojedinělé ve  střední Evropě a velmi citlivě zrenovované stavbě dokládající, jak žila šlechta v období středověku ještě před tím, než si začala zakládat hrady a  budovat zámky.

Když jsme se přiblížili k této šestipodlažní obdélníkové stavbě, mnozí ani netušili jaká vzácnost se věži obklopené polorozpadlými hospodářskými budovami nachází. Fresky připomínající legendu o siru Lancelotovi, Ginevře a rytířích kulatého stolu pocházející ze 14. století byste jinde v pevninské Evropě nenašli, opravdu jsou krásné. Našinec užasne ještě více nad tím, jak málo je tato památka propagována, v jakém stavu je její okolí; a upřímně i nad tím, jak nízké je vstupné (6zlotých). Ale i stavba samotná s dalšími expozicemi nás nadchla, všech 6 pater jsme prozkoumali důkladně od sklepa až po střechu. Neubránili jsme se myšlence, jaké dědictví se asi zachová našim potomkům za dalších sedm set let po našich generacích.

Vzhledem ke stále zhoršujícímu se počasí jsme se ze Sedličína již vydali zpět do Liberce, kam jsme v pořádku dorazili. Sněžení houstlo, ale naštěstí silný vítr a bílá tma dorazily do Krkonoš až následující den.

další foto naleznete v albu na adrese:

http://salliberec.rajce.idnes.cz/Jeleni_Hora%2C_Dolina_Bobru%2C_Knizeci_vez_Sedlecin/

 

 

Share Button

Diskuse k článku

16.3.2018 Jelení Hora a údolí Bobru (od L.Vedralové)

Share Button
Share Button

Diskuse k článku