4. poznávací exkurze roku 2018: 18. května 2018 – Bastei, Stolpen, Pillnitz

V pátek 18. května 2018 – v našem téměř již pravidelném měsíčním intervalu (a opět do posledního místa zaplněném autobusu, což nám dělá nesmírnou radost!) jsme se vydali s našimi příznivci pro změnu do kraje našich německých sousedů – do Horní Lužice a Saska.Počasí tentokrát pro výlety ideální, příjemné, v odpolední části prozářené květnovým sluncem. Opět nás velmi těší, že velké řadě naich příznivců jsme cíle našeho dnešního putování mohli přiblížit úplně poprvé (a zase budeme opakovat, máme je za humny..). A tak tedy od začátku.

Nejdříve nás čekalo pískovcové skalní město Bastei, skalní hrad Neurathen a největší místní atrakce – turistický „vyhlídkový“ most Basteibrücke.

Bastei (Bašta) se nachází asi patnáct kilometrů od Hřenska podél toku řeky Labe. Již cestou od parkoviště jsme se kochali pohledy na štíhlé věže pískovcového skalního města několika průhledy mezi stromy. Ale to byla jen malá předehra představení, které na vás čekalo. Vyhlídky Bastei se nachází pod pulsujícím stejnojmenným hotelem a nabízí desítky pohledů na Labe líně se vinoucí v hloubce pod vámi. Stejně tak nepřekonatelná je i podívaná na majestátní stolové hory Lillienstein, Pfaffenstein nebo Königstein vystupující ze zvlněné krajiny podél Labe.

Bastei (Bašta) dostala svůj název proto, že je vlastně přirozenou hradbou skalního hradu Neurathen, který je také součástí areálu a z jehož okruhu po lávkách a mostech výhledy stály za překonání strachu ze závrati a výšek. Stejně tak bezkonkurenční 76 metrů dlouhý most Basteibrücke. Spatříte-li ho poprvé, zatají se vám dech. Byl otevřen v roce 1851 jako vůbec první turistický most v Evropě (nahradil původní dřevěný, stojící zde od 20. let 19. století). Jeho jediným úkolem je ohromit přicházejícího turistu a umožnit mu další nekonečné výhledy a pořízení desítek nových fotografií. Přírodní scenérie jsou opravdu nepřekonatelné, stejně tak, zejména v letní sezóně či o víkendech, nekončící davy turistů, naštěstí při naší návštěvě tomu tak nebylo.

V hloubce pod mostem se nachází i skalní přírodní divadlo. Od května do září pořádá téměř již osmdesát let představení pohádek, dobrodružných příběhů či oper a operet. Přírodní romantická scenérie dotváří neopakovatelné kulisy. Kdo viděl zdejší nastudování opery Čarostřelec od Carla Maria von Webera, těžko už bude tento zážitek překonávat. Kapacita hlediště je úctyhodná, jedno představení může shlédnout až 1900 diváků.

Naší další zastávkou byl hrad Stolpen, (česky Sloupno) později částečně přebudovaný na zámek a nakonec na pevnost, ležící cca 25 km od Drážďan; ve stejnomenném městečku, nedaleko Dolní Poustevny. Název hradu má zřejmě slovanský původ, „štolp“, znamenalo výraz pro sloup nebo pilíř.

Nejznámější obyvatelkou hradu byla zde tajně vězněná hraběnka Coseová, která také na hradě po téměř 50 letech internace zemřela. Jako milenka kurfiřta Augusta Silného pocítila tak na vlastní kůži, jak nebezpečné jsou mocenské intriky. Hrad také v průběhu času sloužil za rezidenci dvěma míšeňským biskupům. Hrad patří k hlavním výletním cílům pro turisty v oblasti Saského Švýcarska i celé Horní Lužice, a je tomu tak již více než 150 let. Úchvatné je již jeho umístění na masivním čedičovém suku, neméně několik jeho věží, ze kterých je skvělý rozhled, stejně tak jako expozice věnovaná vězněné hraběnce, praktikám středověkého mučení, jedné z nejhlubších studní v Sasku, hradnímu podzemí,… Ale ani malebné městečko pod hradem se nedalo opomenout.

Dnešní putování jsem ukončili v místě, které bylo věnováno jako dárek právě hraběnce Coseové kurfiřtem Augustem Silným v dobách, kdy se ještě těšila jako milenka kurfiřtově přízni, na předměstí Drážďan – v Pillnitz, zámku s nádherným parkem, skleníky a nejstarší kamélií v Evropě na břehu Labe. Byl vybudován jako letohrádek sloužící kratochvílím drážďanské šlechty, která si jej užívala plnými doušky i poté, co hraběnka Coseová byla „uklizena do státního vězení“ právě na nedaleký Stolpen. Procházka rozlehlým parkem s mnohdy i exotickou květenou zalitou květnovým sluníčkem byla krásnou tečkou za další vydařenou výpravou k našim sousedům.

Závěrem nutno ještě poděkovat panu řidiči Velechovskému, který adrenalinovou situaci (téměř neřešitelného uvíznutí v úzké uličce) zvládl s naprostým klidem a nadhledem a dovezl nás, jako již tradičně, bezpečně zpět do Liberce.