V pátek 20. dubna 2018 vyrazil opět do posledního místa obsazený autobus našich příznivců  v pořadí již 8. výletem z cyklu „Poznej svého souseda“ k našim polským sousedům – do nedaleké Lubáně, Lwówku Slezského (nebo chcete-li česky Lemberku) a Niwnice.  Moc nás těší, že  téměř všem účastníkům jsme tato místa mohli přiblížit zcela poprvé. Města s více než 800 letou historií, několik století spojená s Českým královstvím nabídla tolik zajímavých památek i informací, že jsme jen žasli, jak je možné, že je čeští turisté ještě neobjevili! Přitom jsou na nás připravení skvěle, všude na nejvýznamnějších památkách se nalézají české informační tabulky. Lubáň – jediné město Šestiměstí, které nezůstalo na německém území, se snad nevyhnulo jedinému válečnému konfliktu: husité, třicetiletá válka, rusko-pruské války, napoleonské války a  nakonec i II. světová válka. Všechny zanechaly na krásném městě mnoho šrámů; ten největší přišel v únoru 1945, kdy přímo městem probíhala frontová linie; výsledek: 60% městské zástavby lehlo popelem. Město patřilo k Horní Lužici, Sasku, Prusku, zájem mělo i Braniborsko, až nakonec po odsunu Němců v novém poválečném uspořádání Evropy připadlo v rámci Dolního Slezska Polsku.

Zejména v posledních letech se daří obnovovat alespoň částečně původní historický vzhled města. Byli jsme velmi příjemně překvapeni, když naše návštěva byla přijata samotným ředitelem lubaňského muzea, který nás osobně provedl expozicí pohnutých dějin města, umožnil nám výstup na zrenovovanou Brackou věž a prohlídku mineralogické expozice. A co více, dokonce náš autobus dostal povolení parkovat přímo v historickém centru před radnicí!  Krásné počasí nás přímo vybízelo navštívit i  park na Zámecké hoře, kde se nachází naučná stezka čedičovým lomem, pozůstatkem po bouřlivé vulkanické činnosti v tomto kraji.

Z Lubáně jsme se přesunuli do nedalekého Lemberku (tj. Lwówku Slezského), který naše nadšení z Lubáně ještě umocnil. Více než osm století  stojící zde církevní památky, dokonalé kruhové opevnění města, historická budova radnice mající kořeny až ve 14.století, expozice achátů – to vše muselo uspokojit  každého turistu, a to jakéhokoliv zaměření.

Poslední třešničkou tohoto výletu byla návštěva maličkého kostelíčku ze 13.století ve vesničce Niwnice nedaleko Lwówku. Průvodcem nám byl místní pan farář—o historii kostelíku, jeho renovaci i pamětihodnostech, které se v něm nacházely, nám toho řekl opravdu maximum. Velmi ho zajímalo, odkud jsme a co motivuje  naše poznávání. Byl velmi překvapen, že většina z nás jsou ateisté. Ale moudrá byla jeho slova při  našem odjezdu: “Není důležité, jakého jste vyznání, či jste ateisté,  důležité je, že jste dobří lidé.“ 

Tento výlet, ač se konal dva týdny po našem aprílovém výletu za lužickými křižáckými procesími, nám naopak zarámovalo letní počasí, modré nebe, 25 stupňů a skvělé zážitky—to vše se jistě zapíše hluboko do našich pamětí.

Velké poděkování patří také panu Breňovi ze jeho skvělou pomoc s překlady z polštiny !!!

Další foto naleznete v albu na adrese:

http://salliberec.rajce.idnes.cz/Luban_a_Lwowek_Slezsky_20._dubna_2018/

1. dubna 2018 byla Velikonoční neděle, ale zároveň i apríl. A tentokrát tedy dostal  své pověsti měrou vrchovatou. Ledový vítr, teplota kolem nuly a večer dokonce poletovaly sněhové vločky. Nicméně to příznivce našeho spolku k výpravě za poznáním lužických Velikonoc vůbec neodradilo. Oč více studil silný vítr, o to více jihla naše srdce při pohledu na desítky a stovky velikonočních jezdců v proslavených velikonočních jízdách. Myslím, že tyto emoce prožívalo všech šedesát účastníků zájezdu, kteří se s námi vydali. Velmi nás těší, že kromě dvou příznivců. kteří se s námi vydali již opakovaně, všem ostatním jsme tento zážitek mohli zprostředkovat poprvé.

Nejdříve jsme navštívili Löbau – jedno z měst Šestiměstí. kde sídlilo i jeho „pomyslné vedení“, ale naším hlavním cílem byla podívaná, na kterou jsou Lužičtí Srbové právem pyšní a která nemá jinde v Německu obdoby —Velikonoční jízdy křižáků,  kdy procesí slavnostně  nazdobených koní a jejich jezdců objíždějí  lužické vesnice a zvěstuji svými zpěvy zprávu o vzkříšení Ježíše. Tento zvyk má však i pohanské kořeny, jezdci dříve objížděním osetých polí „zabezpečovali“ budoucí bohatou sklizeň. Jedna z mála velikonočních tradic, kterou máme s  Lužicí  společnou, je zdobení vajíček, ale vše ostatní je úplně jiné. Tento výjimečný zážitek spojený také s návštěvou kláštera Marienstern v Panschwitz Kuckau a lužickosrbské vesnice Ralbic jsme letos mohli zprostředkovat dalším šesti desítkám našich nových příznivců.

Atmosféra, kterou v nás  stovky zpívajících jezdců  na koních zanechali, v našich vzpomínkách jistě zůstane opět dlouhou dobu.

A to ostatně dokládají i fotografie a videa z této akce, která naleznete na našich stránkách (v sekci videa) nebo na „Rajčeti“ v dalším spolkovém albu na adrese:

https://salliberec.rajce.idnes.cz/Velikonocni_Luzice_2018_a_Lobau/